Antonín KUNZ - pumpy a vodovody - HRANICE

20.10.2012, 08:07, Jaroslav Šmejkal

Významná hranická firma na výrobu čerpadel byla založena r. 1883


Antonín KUNZ – pumpy a vodovody

 

 

 

 

Významná hranická firma na výrobu čerpadel byla založena r. 1883 jako malá
dílna vyučeného zámečníka Antonína Kunze, původem z Plzně. Do Hranic přišel ve
svých 24 letech z továrny na hospodářské stroje v Přerově. V tehdejší Horní ulici č. p.
355 v Hranicích si pronajal od Františka Fuska nádvorní budovu, spíše kůlnu, kde
spolu se svým otcem začal s výrobou a opravami hospodářských strojů pro zemědělce.
V r. 1885 dílnu spolu s celou usedlostí č. p. 355 koupil (spolu se svou manželkou
Marií). Prodával a opravoval také čerpadla, tehdy od jediné firmy tohoto druhu
v Rakousko-Uhersku – Rumpel a Niklas z Vídně.
V r. 1885 zahájil vlastní výrobu čerpadel, přidal výrobu větrných motorů
k čerpání vody vlastní konstrukce, která byla kombinací větrných motorů německé
firmy Filler a Halladayova větrného motoru, včetně nosné věže. Původně dřevěné věže
byly postupně nahrazeny součástkami z oceli a železa. Kunzovy větrné motory brzy
vytlačily cizí firmy z tuzemského trhu a expandovaly do Polska, Maďarska, Bulharska,
Jugoslávie, Ruska, Turecka, Sýrie a Egypta. Ke každému větrnému motoru dodával
čerpadlo, hloubil studny a instaloval vodovod nebo jiné zařízení na rozvod vody.
Výroba nabyla tovární charakter. Firma byla zapsána v r. 1886 do obchodního
rejstříku firem jednotlivců Krajského soudu v Novém Jičíně pod názvem „Erste Mähr.
Weisskirchner Maschinenfabrik und Metallgiesserei Ant. Kunz M. Weisskirchen
(První hranická strojírna a slévárna Ant. Kunz Hranice).
Rychlý růst firmy si vyžádal její přemístění do prostor s možností dalšího
rozšíření – Kunz koupil v r. 1892 usedlost č. p. 328, rovněž v Horní ulici, se všemi k ní
náležejícími pozemky zapsanými v knihovní vložce č. 320 pro k. ú. Hranice. Zde
postavil nové tovární budovy a v r. 1897 i reprezentativní administrativní budovu
s bytem pro majitele. V době svého rozmachu firma vyráběla a dodávala veškeré stroje
a příslušenství pro čerpání a rozvody vody, včetně prací související s instalací, od
vyvrtání studny po kohoutek v bytě. Provedla i stavby obecních vodovodů celkem v
1056 obcích, z toho v 146 městech, Hranice k nim však nepatřily.
Se soustředěním výroby na vodovodní a čerpací zařízení souvisela i změna
názvu na „Erste Mährische Wasserleitung-& Pumpenbauanstalt Ant. Kunz in
Weisskirchen, Mähren“ (První moravská továrna na vodovody a pumpy Ant. Kunz
v Hranicích, Morava) z r. 1895.
Koncem 19. století rozšířil A. Kunz výrobu o zařizování plynáren, domácích na
tzv. vzduchoplyn, i velkých na výrobu svítiplynu, a ústředního topení.
Zaměstnával 130 kvalifikovaných dělníků, 54 úředníků a na 400 pomocných
dělníků (včetně staveb).

 

 

 


V r. 1905 získal a do obchodního rejstříku si nechal zapsat titul „c. a k. dvorní
dodavatel“. Vrcholu firma dosáhla v r. 1908. V r. 1910 zřídil A. Kunz vzorkový sklad
v Praze, ale ještě téhož roku stála firma téměř před krachem. Po třech nevydařených
velkých stavebních akcích (vodovod pro zámek Konopiště, městský vodovod
v Benešově, havárie největšího větrného motoru „Samson“ na velkostatku
v Petrovicích u Benešova) spáchal A. Kunz sebevraždu (30. 8. 1910).

 

 

 

K zachování výroby a existence firmy vůbec bylo nutno zajistit další provozní
kapitál k likvidaci závazků a zajištění další konkurenceschopnosti. To bylo možné
pouze přeměnou v akciovou společnost. Byl ustaven zvláštní „zařizující výbor“ v čele
s tehdejším starostou Hranic Dr. Františkem Šromotou a Jaroslavem Burešem,
zemským poslancem, ředitelem Hospodářské zimní školy v Hranicích a poručníkem
dětí A. Kunze, dědiců původní firmy.
Ustavující valná hromada proběhla 30. 11. 1912. Vznikající akciová společnost
převzala břemen prostý majetek od První moravské továrny na vodovody a pumpy
Antonína Kunze, resp. od jeho dědiců,
Účelem společnosti byla

– 1. výroba čerpadel a všech k vodovodům a plynovodům potřebných strojů a přístrojů,

všech druhů odlitků a modelů, jakož iprovádění stavby vodovodů a plynovodů,

opatřování veškerých prací z oborustrojnického, zámečnického, soustružnického, slévačského,

kotlářského, stolářského,natěračského, mostárenského a kovotepeckého, zřizování

průmyslových závodů a jejich opatřování všemi potřebnými druhy strojního zařízení.
- 2. budování, nabývání nebo najímání jiných strojíren a
dílen, zvláště sléváren železa, ocele nebo továren a dílen s podobnými závody
souvisejícími doma i v cizině, jakož i zúčastňování se takových podniků.
- 3. obchodování nejen s vlastními výrobky, nýbrž i
s výrobky téhož i příbuzných odvětví na účet vlastní a přijímání účasti v podobných
obchodních podnicích.
Počáteční kapitál 1, 000. 000 korun v 2500 kusech akcií, jedna po 400
korunách, vydaných na jméno.
Správní rada měla 9 členů volených valnou hromadou na 3 roky a nejvíce 6
kooptovaných členů, maximálně tedy 15 členů. Každý rok z 9 volených členů
vystoupila třetina a ta byla nahrazena opět volbou na valné hromadě, dokud nebyl
pořad vystupování určen tříletou dobou úřadování, stanovilo se losem, kdo má
vystoupit, tedy první tři roky existence společnosti.
První správní rada měla toto složení: Jaroslav Bureš, ředitel školy v Hranicích,
Dr. Bedřich hrabě Deym, velkostatkář z Nemyšle, Ladislav Fischer, císařský rada,
Antonín Hanamann, vrchní stavební rada, Max Honsík, kožešník, Eduard Jaroš,
velkostatkář, Hilarius Kautský, obchodník, František Ottahal, továrník z Olomouce,
Ludvík Popp, majitel realit, v té době starosta Hranic, který byl i prvním předsedou
správní rady.
Dozorčí rada měla 3 řádné členy a 2 náhradníky volené valnou hromadou,
přičemž členové dozorčí rady nesměli být členy správní rady nebo úředníky
společnosti
Prvními členy dozorčí rady byli: František Rozehnal, městský radní a pokladník
Okresní nemocenské pokladny v Hranicích, Jan Ulrich, František Zikeš, účetní
Městské spořitelny v Hranicích.
K projevení vůle společnosti bylo potřeba spolupůsobení dvou členů správní
rady nebo jednoho člena správní rady a jednoho prokuristy nebo dvou prokuristů.
Stejně se dělo i znamenání společnosti podpisy ke znění firmy jakkoliv psaném nebo
vytištěném.
Takto ustavená akciová společnost byla do obchodního rejstříku Krajského
soudu v Olomouci zapsána 17. 1. 1913 pod názvem „Akciová společnost První
moravská továrna na vodovody a pumpy, Antonín Kunz v Hranicích“. Společenská
smlouva byla schválena na základě pověření c. k. ministerstva vnitra ze 7. 10. 1912 č.
31524 místodržitelstvím v Brně 7. 11. 1912 č. 85.293, jím byly schváleny i stanovy
vznikající společnosti.
Období I. světové války přineslo firmě i objednávky vojenského eráru –
instalační práce v lazaretu v Hranicích, výroba granátů, firma podléhala vojenské
správě, správcem byl setník Eduard Polovic. Válečná výroba firmu fakticky zachránila
před zánikem, ztráty z předchozího období byly téměř umořeny, zařízení dílen bylo
lepší než na počátku války, přesto přetrvával nedostatek kapitálu hlavně na investice.
Potřeba kapitálu přivedla do vedení zástupce Brněnské banky, pozdější Moravské
banky v Brně, která měla rozhodující vliv mezi akcionáři a tedy i na řízení firmy. I
přes potíže s kapitálovým zajištěním se výroba postupně rozšiřovala, vznikaly nové
výrobky, prováděly se stavby vodovodů v obcích apod.
Od r. 1919 bylo zajištění a správa výroby rozdělena do 4 míst. Továrna
s centrálou v Hranicích. Filiálka a tovární sklad v Praze, nejdříve se sídlem v Obecním
domě (Pařížská 1), od r. 1923 v Praze I, Řetězová 3. Filiálka byla zrušena v r. 1925.
Technická kancelář v Trenčíně, ze které byla v r. 1921 zřízena filiálka a přeložena
do Bratislavy, Kotlářská 1, i tato filiálka byla zrušena v r. 1924. Další reprezentace
firmy ve Lvově (tehdy v Polsku) byla prodána v r. 1925 jejímu vedoucímu úředníkovi
Stiksovi.
Valná hromada 7. 9. 1925 schválila sloučení s firmou „Emil Káš, továrna na
vodovody, čerpadla a ústřední topení v Brně“ a změnu názvu na „Akciová společnost
První moravská továrna na vodovody a pumpy, Antonín Kunz, Hranice – Emil Káš,
Brno, v Hranicích, Morava“, změna do obchodního rejstříku Krajského soudu
v Olomouci byla zapsána v prosinci 1927. Emil Káš v té době byl hlavním akcionářem
a současně i ředitelem závodu. K původnímu názvu se vrátila firma po valné hromadě
29. 5. 1931, po úmrtí Emila Káše.
V období hospodářské krize došlo k částečnému omezení výroby. Plné oživení
výroby a další rozvoj závodu nastal v r. 1936.
Za firmu zpravidla jednali dva prokuristé, přičemž jeden z nich byl obvykle
současně i ředitelem hlavního závodu v Hranicích.
Počet zaměstnanců se z 50 dělníků, 1 dílenského vedoucího, 2 mistrů, 24 učňů a
21 úředníků na konci I. světové války zvýšil do r. 1936 na 170 dělníků včetně učňů,
v r. 1938 již bylo zaměstnáno 240 dělníků, počet úředníků se zvýšil jen nepatrně,
zahrnoval i techniky.
V období II. světové války byla firma zařazena mezi závody pracující pro
Wehrmacht, civilní výroba přetrvala v omezené míře. Kvůli válečné výrobě se zvýšil i
počet zaměstnanců, převážně v rámci totálního nasazení. Rovněž strojní vybavení bylo
pořizováno pro válečnou výrobu. V této době měla společnost ještě sklad v Českých
Budějovicích. Řízení a správa firmy v době válečné byly v podstatě beze změny, oba
prokuristé byli původem Němci z Hranic, Ing. Willibald Lang byl prokuristou už
v době 1931 – 1939, znovu pak v letech 1943 – 1945, a Ing. Fritz Gebhard byl
prokuristou v letech 1943 – 1945. V r. 1940 požadovaly úřady prohlášení o
nežidovském původu majitelů, resp. akcionářů a úředníků firmy.
Po osvobození republiky byla 13. 6. 1945 výměrem Zemského národního
výboru v Brně č. j. Pz-IX/4-6 z 13. 6. 1945 zavedena ve firmě národní správa. Nový
výměr Zemského národního výboru Brno č. j. 13 955-II/8/1945 z 20. 10. 1945 zrušil
původní a zavedl novou národní správu již ve smyslu dekretu presidenta republiky č.
5/1945 Sb. § 3 (Národní správa budiž zavedena do všech podniků (závodů) i do všech
majetkových podstat, kde toho vyžaduje plynulý chod výroby a hospodářského života,
zejména v závodech, podnicích a majetkových podstatách opuštěných nebo takových,
které jsou v držbě, správě, nájmu nebo pachtu státně nespolehlivých osob.). Národními
správci byli jmenováni Ing. Antonín Kunz, Karel Petržela, Ing. Josef Vít. Firma byla
znárodněna již 27. 12. 1945 vyhláškou ministra průmyslu č. 104/1945 Ú. l. Na tyto
vyhlášky navázala změna v národní správě – výměrem Zemského národního výboru
Brno č. j. 8282-IVa/24-46 ze 17. 9. 1946 byl národním správcem jmenován Ing.
Vladimír Malík, ředitel n. p. Sigma Pumpy Olomouc, bývalý zaměstnanec a v období
listopad 1937 – červenec 1938 prokurista firmy. Národní správa byla zrušena 16. 4.
1947 výměrem Zemského národního výboru Brno č. j. IV/9-83668/47 z důvodu vnosu
firmy do národního podniku Sigma Pumpy Olomouc, kam byla začleněna vyhláškou
ministra průmyslu č. 1192/1946 Ú. l. ze 7. 3. 1946.

 

 

použité prameny: 

Mgr. Milena Kellerová  Akciová společnost První moravská továrna na vodovody a pumpy,

Sigma Hranice, 1883 – 1983, 100 let čerpací techniky. Hranice, 1983

90 let n. p. Sigma Hranice. Hranice, 1973

75 let závodu Sigma Hranice. Hranice, 1958

 
« Zpět


Diskuse: "Antonín KUNZ - pumpy a vodovody - HRANICE"
Datum: Jméno: Komentář:
31.08.2013, 11:58 Yury Kravchuk
22.01.2016, 08:22 Ing. Vladislav RULÍŠEK PUMPY Akc. Spol. Ant. KUNZ --- HRANICE
Přidat komentář | Zobrazit všechny komentáře